Recenze: X-Men 3: The Last Stand (informace o hře)

Hra s licencí nemusí být vždy synonymem pro hru špatnou...

Opravdu nás těší, když kvalita mobilní hry válcuje svého velkého bráchu na konzolích i PC a zadnici nakopává i filmové předloze. Pravda, nestává se to moc často, o to víc jsme si proto užili třetí díl původně komiksových X-Menů.
 

X-Men 3: The Last Stand, nebo chcete-li Poslední Vzdor (hra je mimochodem kompletně lokalizovaná do češtiny a nutno dodat, že překlad je opravdu kvalitní, a to nejen protože ponechal názvy v původní verzi, takže již žádný Rosomák a podobné ptákoviny) nelze úplně přesně zařadit do jednoho herního žánru. Kombinuje totiž prvky her akčních i adventurních. Co to ve výsledku znamená? Kromě všudypřítomných bojů se v mnoha případech dostanou ke slovu i vaše mozkové závity, zpravidla při snaze odhalit cestu dál. Povětšinou jde o různé přesouvání beden za účelem vypnutí překážející pasti nebo třeba získání další bedny, po níž vyskáčete na jinak nedosažitelnou plošinku.
 

Co se potyček týče, hned na úvod musíme říci, že intenzivní devastace klávesy pro útok vám vítězství do klína neshodí – musíte taktizovat. Kromě nutnosti být neustále v pohybu je třeba v prvé řadě využívat ve správný moment speciální schopnosti postavy, za kterou právě hrajete. Podobně jako ve „velké“ verzi dostanete postupem času pod kontrolu známé X-hrdiny typu Wolverine, Iceman, Cyclops nebo Nightcrawler (což je mimochodem více než v oné větší verzi). Prvně jmenovaný dokáže rozbít slabší zdi, Icemanovi nedělá problém vytvořit si ledovou skluzavku pro překonání propastí a třeba takový Nightcrawler umí díky schopnosti teleportovat se zaútočit neviděn neslyšen ze zálohy. A to jsme nezmínili zdaleka všechno! Naprosto skvělé jsou pak, zejména v pozdějších fázích hry, monumentální (a dost těžké) bitvy s level bossy. S tím je ovšem spjat i jeden zápor – ve hře není možnost postup levelem ukládat, a proto po každém odchodu do věčných lovišť je třeba celou úroveň opakovat. Na druhou stranu – hraní je natolik zábavné, že nějaké to opakování vám vůbec nebude vadit. Naopak, my jsme si celou hru prošli dvakrát a stále jsme se výborně bavili!
 

Ač je to možná zejména u X-Menů k neuvěření, příběh není úplně klasickým klišé. Sice se vaším úkolem nakonec stane záchrana světa, ale v průběhu hraní budete vystavěni různým dějovým zvratům, neočekávaným událostem a dalo by se říci i šokujícím odhalením, za nimiž stojí známí nepřátelé typu Silver Samurai, Pyro nebo Master Mold. A to všechno ze začátku vypadá jenom jako klasická akcička...
 

Snímek na tom nebyl z hlediska trikových scén úplně nejlépe, grafika klasické herní verze je již sotva průměrná a i v případě mobilní verze je technické zpracování asi největším minusem. Prostředí by mohlo být detailnější a variabilnější, animace postav se nemohou rovnat s těmi třeba z Prince of Persia, zvuky jsou dosti chudé i slabé, hudba, ač je poměrně pěkná, se zase takřka nevyskytuje a použitý 2D pohled místy způsobuje menší dezorientaci. Na druhou stranu rozmanitost nepřátel i jejich umělá inteligence jsou úctyhodné, efekty při bojích oku lahodící, levely jsou dosti rozsáhlé a oproštěné od jakéhokoliv „loadingu“, takže musíme být v tomto ohledu tolerantnější.
 

X-Men 3: The Last Stand není jen ubohým pokusem o vytřískání peněz z potenciálních zákazníků na základě známé licence. Naopak se jedná o propracovaný, variabilní a nerepetativní titul se slušnou grafikou a nadprůměrnou hrací dobou. Nemusíte být fanoušci X-Menů, abyste si hru užili. Stačí, když budete fanoušci výborných her.

PLUS: příběh, dlouhá hrací doba, variabilní hratelnost
 

MINUS: místy slabší audiovizuální zpracování

Autor: Miloš Bohoněk

Hodnocení

Grafika
Nápad
Hratelnost

Hodnocení redakce	90 %
Hodnocení čtenářů	0 %

Hodnotit můžete až po přihlášení

Abyste mohli přispívat do diskuse, musíte se přihlásit. Pokud nejste ješte zaregistrováni, tak se zaregistrovat.